Historie obce Zdiby

Obec Zdiby se nachází severně od Prahy v nadmořské výšce 295 m n.m.. Směrem k Vltavě (175 m n.m.) se nadmořská výška snižuje. Rozloha obce je 969 hektarů na třech katastrálních územích: Zdiby, Přemyšlení a Brnky. Obec Zdiby to jsou osady: Zdiby, Veltěž, Přemyšlení a Brnky. Všechna jména osad poukazují na velké stáří a každá osada má pradávný původ a velkou historii.

 

Zdiby

 

Patřily v dávných časech panenskému klášteru sv. Kateřiny na Novém Městě pražském. Od roku 1420 přešly do rukou světských. V 17. století vládli zbožím zdibským Radečtí z Radče. Rytíř Přimyslav Ferdinand Radecký z Radče, pán na Přemyšlení a Zdibech, zemřel 15. června 1676 a je pochován dle náhrobní desky ve zdejším kostele Povýšení sv. kříže. Po něm Zdiby vlastnila řada majitelů. Koncem 18. století byla tvrz přestavěna na zámeček, jednopatrové stavení, v mansardové šindelové střeše byla řada barokních vikýřů, z nichž prostřední obsahoval hodinový ciferník. Vnitřní zařízení bylo v té době moderní. V blízkosti zámku byl pivovar, kde se vařilo pivo od roku 1890.

 

Od září 1875 se stali pivovarníci Martin a Marie Stejskalovi ze Smíchova vlastníky zdibského zámečku včetně polí, luk, zahrad, pastvin, lesa, pivovaru a cihelny za 175 000 zlatých.

 

V hospodaření na zdibském statku pokračovali pod názvem „Dědicové Josefa Stejskala Zdiby“ až do roku 1948 a zámek byl do té doby využíván jako rodinné sídlo. V roce 1948 byla výměra statku snížena na 50 ha, později na 31 ha. Hospodaření bylo majitelům znemožněno zabráním hospodářských budova veškerého živého i mrtvého inventáře a zásob. Krátce na to byl zámek státem zabrán, tři rodiny tam bydlící byly vystěhovány a zbylé polnosti dány do nuceného nájmu. Zbylý nemovitý majetek byl pod nátlakem finančních sankcí rodinou věnován v roce 1964 státu.

 

Po roce 1948 přešel zámek do správy Státního statku Zdiby, který zde měl sídlo. Později Státní statek Ďáblice, který předal po reformě zámek Státnímu statku Odolena Voda a v této době nastalo období devastace. Jako první byly zničeny chráněné renesanční krby, malby a rozkraden inventář. Dočasné umístění Učňovského střediska a později „adaptace“ na byty zaměstnanců nechaly výrazné stopy na objektu. Dalším vlastníkem byl Hudební fond a v osmdesátých letech podnik Rekonstrukce památek, přes jehož smělé plány na adaptaci byl vydán na zámeček v roce 1989 demoliční výměr. K demolici nedošlo.

 

V roce 1992 byl objekt zámku předán v restituci potomkům původních majitelů, kteří započali s rekonstrukcí. V roce 1994 byla stavba z finančních důvodů zakonzervována.

 

Již v první polovině čtrnáctého století byl ve Zdibech farní kostel, jehož historie byla také pohnutá. Dnes je to pěkná barokní stavba v jejíž blízkosti je dosud používaný hřbitov.

 

Brnky

 

Nejvyšší bod Brnek je kopec Klevetník (dříve Klebetník) vysoký 265 m n.m..

 

Ves Brnky k roku 1233 byla majetkem Svatojiřského kláštera na Pražském hradě. Podle urbáře z r. 1406 zdejší osadníci odváděli plat Benediktinskému klášteru na Břevnově a jeho opatovi.

 

Na počátku husitské revoluce se ves dostala pod správu Starého Města pražského, jehož majetkem zůstala až do roku 1547. Tehdy zde byly tři dvory, které staroměstští pronajímali, zastavovali či prodávali různým osobám.

 

Po roce 1620 byly Brnky vypleněny a r. 1641 prodány. Po jedenácti letech koupil ves s tvrzí i vším příslušenstvím novoměstský měšťan doktor lékařství Jan Křtitel Birka z Birkenštejna a jeho žena Apolena Víznerová z Nevítkova. Manželé Birkovi patrně začali s přestavbou tvrze na zámek. R.1661 postoupili Brnky s příslušenstvím a všemi právy rektorovi novoměstské jezuitské koleje Janovi z Vrbna i jeho nástupcům v hodnosti rektorské. Rok poté jezuité zámek dostavěli do podoby, jakou s malými změnami udržel do současnosti. Rektor zámek používal jako „lusthaus“. Zámek je dvoupatrová budova. Jižní díl přízemí a 1. patro kaple, střední díl tvoří síň se schodištěm. Severní díl představuje spíž s kuchaní. První patro tvoří velká světnice a ve druhém patře jsou dva pokoje. Nad kaplí ve 2. patře byl situován reprezentační hodovní sál, který byl pojmenován „šenktiš“. Podle dochovaného písemného ohodnocení prodejního z roku 1719 byla na střeše zámku dřevěná věž: „Střecha opatřena vížkou a v ní zvonec, kterým se na mši svatou a proti mračnům zvoní“.

 

V letech 1721–23 byla prováděna přestavba (baroko 1I.).Severně od zámku zůstal nedokončený velký sklep. V té době koupil Brnky polní maršál zbrojmistr Damián Jan Sickingen, který začal přestavovat severní čtvrtý díl půdorysu nad rozestavěným sklepem. Stavbu dokončil říšský hrabě Caretto-Millesim. Zámek byl většinou obýván jen správcem majetku, důraz byl kladen na hospodářský dvůr. Novorenesanční přestavba byla provedena v 70.-80. letech 19. století. Poslední dílčí úpravy zámku j sou z roku 1931. Od Millesimů Brnky koupil bývalý zdibský hostinský František Vobořil, majitel Klecany.

 

Roku 1861 byl majitelem Martin Brabec z Prahy. Tehdy ke statku patřil zámek, vinopalna, pivovar a jeden poplužní dvůr.

 

V současné době zpracoval Ing. Michal Rykl se studenty ČVÚT fakulty architektury v Praze materiál „Brnky, areál zámku č.p. 1“. Z tohoto matriálu vyplývá, že zámek Brnky je velmi cenná architektonická památka. Je nemovitou kulturní památkou r.č. 2205, zapsanou v Ústředním seznamu nemovitých kulturních památek?. Zámek Brnky je v současné době v havarijním stavu. Jeho budoucnost je dosud nejasná, ale zasloužil by si opravu a to nejen budova, ale i zámecký park, který před více jak sto lety byl krásný a dobře udržovaný.

 

Přemyšlení

 

Ačkoliv archeologicky je již od 10. století doloženo souvislé osídlení této vsi, první písemná zpráva pochází až z r. 1351. Od předhusitské doby až do roku 1850 byla ves Přemyšlení rozdělena mezi více majitelů. V závěti z roku 1683 Kateřiny Markéty, provdané za Jáchyma Malovce z Malovic, je zapsán popis tvrze. V přízemku zděném z kamene byly světnice, spižírna, kuchyně a pivovar. Patro bylo stavěné ze dřeva se.. čtyřmi pokoji a čtyřmi komorami a pavlačemi. Přemyšlenský statek byl od roku 1727, v době úpravy tereziánského katastru, trvale připojen ke klecanskému statku za Filipa Josefa Gallase. Tvrz ztratila význam panského sídla i správního -střediska, přestala být udržována a na sklonku 18. století je již popisována jako pouhá gotická zřícenina s jedinou zachovalou klenutou místností.

 

Na pozůstatcích tvrze byl v první polovině 19. století vybúdován nynější zámek, jednopatrová budova, průčelím orientována k jihu, střed s valeně zaklenutým vjezdem. Z obou koncových nároží zámecké budovy vybíhají k severu do parku náznaky postranních křídel. Celek působí spíše dojmem předměstského empírového domu než zámku. Budova zámku byla od padesátých let 20.století začleněna do areálu bývalého Výzkumného ústavu přístrojů jaderné techniky Přemyšlení.

 

Holosmetky

 

Holosmetky jsou převážně chatařskou oblastí a jsou tvořeny ze tří částí dle vzniku Holosmetky I až Holosmetky III.

 

Osadu Holosmetky II základní organizaci Českého zahrádkářského svazu v Klecánkách na Holosmetkách založila část zahrádkářů, kteří měli svou osadu na Trojském ostrově v Praze, na najatém pozemku, z něhož byli vypovězeni z důvodu rozšíření čističky pražských odpadních vod. Za svůj majetek (chaty, stromy a společné objekty) nedostali žádnou náhradu. Pozemek na Holosmetkách vyhlédl a první jednání s místním národním výborem v Klecánkách vedl člen likvidujícího výboru Antonín Schmiedberger, který je zakladatelem naší osady.

 

 

 

Rekapitulace založení osady

 

 

1957    Založení osady a parcelace zahrádek.

 

Kopána studna v osadě pod návrším, kde dnes stojí společenský dům.  

 

1959    Vybudován celý vodovodní systém s nízko pod povrchem položeným 

 

            rozvodem vody do uliček a zahrádek

 

1972    Zavedena do osady elektřina. Náklad Kčs 1 354,- na člena. Od září byl proud odebírán.

 

1974    Zaveden do osady telefon a instalován veřejný telefonní automat.

 

1985    Ukončena kolaudace chat (otázka otevřená od založení osady).

 

1986    V srpnu potvrdila Geodézie pro Prahu-východ geometrický plán pro zaměření naší zahrádkářské kolonie, čímž bylo po 29 letech stvrzeno definitivní zaměření pozemků i zastavěných ploch. (Dosavadní stav se opíral o neúřední údaje zaměření provedeného v roce 1958 soukromě najatým geometrem.)

 

1992 – 1997    Privatizace pozemků – převody zahrádek do vlastnictví jejich    

 

            uživatelů.

 

            Akce proběhla ve 3 etapách:

 

            -          opatřování podkladů (1992, 1993)

 

            -          koupě od obce Klecany do vlastnictví naší organizace (1994)

 

            -          prodej zahrádek z vlastnictví organizace do vlastnictví uživatelů zahrádek (1995 – 1997).

 

  2002  Povodeň – odstraňování následků, oprava zatopené vodárny, úpravy cest, zřízeny kontejnery na odpadky.

 

Zlepšení stavu cest, vodárny a posledních zbytků škod po loňské povodni. Na příjezdovou cestu bylo spotřebováno 10t obalovaného štěrku, byla opravena vodárna, vyčištěn vodojem a upraven terén u studny.

 

 V současné době se na příjezdu do osady Holosmetky provádí výstavba nových rodinných domů podél ulice K Holosmetkům

 

Veltěž

 

Se Zdiby na západní straně těsně sousedí osada Veltěž, která se připomíná již roku 1228 co statek patřící Benediktinkám Svatojiřským , Kapitoly hradčanské a klášteru Břevnovskému. V husitských bouřích bylo toto zboží odňato církvi. Až v roce 1729 bylo opět vráceno církvi a od těch dob byl veltěžský dvůr jedním z mensálních statků probošství sv. Víta na hradě pražském.

 

Veltěž je v současné době centrem obce. Je zde budova obecního úřadu (postavená v roce 1938), základní školy 1.- 4. ročník (postavená v roce 1898), budova mateřské školy pro 60 dětí (otevřená v r. 1981), poštovního úřadu a sokolovny (postavené v r. 1924), která patří mezi největší sokolovny v okolí. Zde se nejen cvičí a sportuje, ale probíhá zde i kulturní život obce (taneční zábavy, maškarní karnevaly, plesy apod.). U sokolovny je také hřiště pro nohejbal, volejbal atd. a dětské hřiště. Na jižním okraji Veltěže je fotbalové hřiště s kabinami pro sportovce.

 

Obecní zastupitelstvo podporuje i dodržování starých zvyků. Stálým zvykem, který se dodržoval i v době socialismu, je velikonoční chození chlapců po vesnici s řehtačkami.

 

Mnoho let se udržuje zvyk pálení čarodějnic večer 30. dubna.

 

Tento zvyk se dodržoval i v době, kdy se hranice musela jmenovat mírový oheň. Na severní straně Veltěže v tzv. pískovně, chlapci postaví velkou hranici. K ní se sejde v současné době více jak sto diváků i z okolí.

 

Začátkem června každoročně organizuje Sokol sportovní den pro děti. Děti závodí v různých disciplinách a získávají tak ocenění. Zájem malých sportovců je veliký. Každoročně se této akce zúčastní více jak 80 závodníků.

 

Současné obecní zastupitelstvo obnovilo zvyk otvírání studánek. Této slavnosti se zúčastňují děti základní školy se svým kulturním programem.

 

Dále byla obnovena oslava Přemyšlenské poutě v polovině června. v předvečer projde obcí průvod s balónky. Ukázalo se, že zájem je velký. K této příležitosti přijedou vždy kolotoče a střelnice. Členky kulturní komise připraví pro děti hry se sladkostmi.

 

Začátkem prosince organizuje kulturní komise besídku pro důchodce, kde hlavní program zajišťují mateřská i základní škola. Důchodcům se poskytuje malé občerstvení a dětem sladkosti.

 

Dále byla obnoveno Zdibské posvícení, které se koná k datu 14.září ? Povýšení sv. Kříže nebo nejbližší neděli. K této příležitosti také přijedou kolotoče a střelnice.

 

Ve Veltěži pracuje obecní knihovna, která v současné době vlastní více jak 8 tisíc svazků různé literatury a řadu časopisů. Zájem o půjčení knih mají hlavně důchodci a i děti si přicházejí půjčit knížky.

 

Obec Zdiby vydává čtvrtletní Zdibský zpravodaj a to s přestávkami od sedmdesátých let munilého století. Jeho kvalita má vzestupnou tendenci. Ve zpravodaji jsou hlavně informace, které se týkají místních problémů a událostí.

 

Obecní znak a prapor

 

Podvýbor pro heraldiku a vexilologii Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR schválil návrh znaku a praporu obce Zdiby.

 

Předání dokumentu o udělení znaku a praporu obci proběhlo 8.10.2003 v budově Parlamentu ČR v Praze na Malé Straně. Dokument převzal starosta obce pan Jan Tvrdý od předsedy Poslanecké sněmovny pana Lubomíra Zaorálka.

 

Znak představuje – ve štítě červenomodře ,čtvrceném horní polovina stříbrného vozového kola nad zlatou poštovní trubkou. Čtvrcení rozděluje štít na čtyři pole, které symbolizují čtyři části dnešních Zdib. Křížením může být připomenuto zasvěcení zdibského kostela Povýšení sv. Kříže. Barevnost jednotlivých polí je inspirována červeno-modrým polceným štítem Radeckých z Radče, který je výrazným rodem v dějinách Zdib a Přemyšlení. Vozovým kolem se připomíná formanství a zároveň důležitá obchodní cesta, po níž z Prahy a do Prahy směřovaly vozy se zbožím a cestujícími. Poštovní trubka ukazuje na další tradici na této důležité zemské cestě, kterou byla poštovní stanice.

 

Vzhled obce Zdiby se intenzivně mění. Zastavěná část obce se stále zvětšuje díky rozsáhlé výstavbě rodinných domů. Staví se v několika lokalitách. Díky novým rodinným domům se zvětšuje i počet obyvatel. Proti stavu v roce 2001 při sčítání lidu, kdy zde bylo 1135 trvale žijících osob, přibývá ročně cca 60 nových občanů. K 31.12.2004 bylo v naší obci trvale přihlášeno 1503 obyvatel.

 

Na území obce Zdiby je velká zástavba rekreačními chatami a to na Zlatém kopci, na Holosmetkách, na Brnkách a v Drahanském údolí. V současné době je těch chat cca 1200. Jejich počet se zmenšuje, protože jejich vlastníci je přestavují na rodinné domy k trvalému bydlení. Mezi chaty patří i zahrádkářské chaty, které jsou ve třech zahrádkářských koloniích.

 

Západní část obce je zařazena jako součást přírodního parku „Dolní povltaví“. Je tu možnost pěkných procházek i tras pro jízdu na kole (nejsou značeny).

 

Všechny tři zámky jsou, bohužel, v havarijním stavu, takže jsou pro veřejnost nepřístupné.

 

V bývalém areálu Tesly Přemyšlení je v rekonstruované budově Státní okresní archiv. V tomto areálu je v současné době několik firem.

 

Veřejnou hromadnou dopravu v obci zajišťuje Pražská integrovaná doprava tzn., že pro ni platí pravidla a jízdné pražské dopravy.

 

Ubytování je možné získat v Pensionu Marek ve Zdibech, v Pensionu Tom ve Veltěži, V Motorestu „Nová pošta“ ve Zdibech.

 

Občerstvení poskytují: Motorest „Nová pošta , hospůdka "Na růžku“ ve Zdibech, Restaurace U Parku ve Zdibech, „Jídelna u sokolovny“ ve Veltěži, restaurace „U Řeháků“ ve Veltěži, restaurace „Na vyhlídce“ na Holosmetkách.

Z historie zdibského zámku

O zámku ve Zdibech se poprvé zmiňuje tereziánský katastr, v té době ještě pod označením vrchnostenský dům. Za stavebníka bývá pokládán František Maxmilián Hartman z Clarensteinu (1700-1729), který nosil přídomek "na Zdibech". Od r. 1729 byl jeho majitelem malostranský měšťan, směnárník povýšený do rytířského stavu, Jan del Curto z Morenbachu (1729-1768).

Poprvé se termínem zámek označuje až v josefinském katastru. Koncem 18. a v prvé polovině 19. století se na zdibském zámku vystřídalo několik majitelů, z nichž za připomenutí stojí zvláště ruská šlechtična, hraběnka Asbassová. Po dlouhou dobu spadaly Zdiby do historického Kouřimského kraje a tak je také zámek prezentován na Heberově rytině z počátku 19. století, která na své levé straně nese ještě slavobránu, snad postavenou při příležitosti průjezdu některého tehdejšího panovníka.

Roku 1877 velkostatek Zdiby spolu se zámkem koupil od vídeňské banky "Credit Foncier", která jej měla v držení za účelem podpory "Volebního komitétu ústavověrných velkostatkářů", Martin Stejskal, pražský podnikatel v pivovarnictví. Od té doby byl zámek s hospodářským dvorem a polnostmi v majetku tohoto rodu, až do neblahé doby "Vítězného února" po druhé světové válce, kdy jim byl zkonfiskován a celá rodina se rozešla do různých koutů republiky, především do pohraničí.

V letech komunistického "spravování" se na zámku vystřídalo několik uživatelů. Zprvu zde měl sídlo Státní statek Zdiby, poté Státní statek Ďáblice a nakonec Státní statek Odolena Voda. V tomto období devastace zámku byly zničeny chráněné renesanční krby,malby a rozkraden inventář, včetně originálu Rembrandta. V rodině se traduje, že hodnota obrazu byla natolik vysoká, že by se jeho prodejem dala v dnešní době financovat minimálně oprava zámku. Když zemědělskému učilišti, které bylo poté v zámku umístěno, přestal objekt vyhovovat (byl vybydlen), přešel do vlastnictví Hudebního fondu. Historickou ironií se stalo, že posledním uživatelem byl v osmdesátých letech Státní ústav pro rekonstrukci památek, který navzdory plánům na adaptaci vydal na zámek demoliční výměr kvůli jeho havarijnímu stavu, do něhož jej přivedla čtyřicetiletá ignorance. A tak jediným druhem, který v areálu zámku za bolševiků skutečně vzkvétal, byla neproniknutelná džungle bolševníku obrovského.

K demolici zámku naštěstí nedošlo a tak v devadesátých letech 20. století zdevastovaný majetek restituovali potomci původních majitelů, přičemž se v plné síle ukázalo, jak hluboký byl úpadek, do něhož se zdejší klima dostalo. V ruinách se zde octly nejen hmotné statky, ale i etika a mezilidské vztahy. V roce 1994 byla stavba z finančních důvodů zakonzervována. Bude třeba velkého úsilí k nápravě ve všech směrech.

Z životopisu Martina Stejskala

Sládek Martin Stejskal se narodil 19. 10. 1816 v Záluží u Hořovic na gruntu, jež měla jeho rodina v držení již po téměř dvě století, jako sedmý z osmi dětí. V Berouně se vyučil sladovnickému řemeslu (výuční list z 19. 8. 1832) a roku 1835 přišel do Prahy-Libně, kde nastoupil do Siegertova pivovaru jako sládek. Později se stal "podstarším" a v roce 1843 si tento pivovar najmul od pražské obce. V témže roce se oženil s Marií Světovou (nar. 26. 9. 1824 v Libni).

Mezi léty 1864-1871 byl starostou v Libni. Získal velké zásluhy o obec, obzvláště za války v roce 1866, načež po něm byla pojmenována ulice v Libni. Roku 1853 koupil statek v Ďáblicích, v roce 1865 dům č. 13 na Smíchově a v letech 1868 a 1869 také pozemky na Smíchově a postavil na nich domy čp. 295 a 338. V letech 1870-71 postavil na Smíchově pivovar, kam se roku 1871 přestěhoval. Konečně v roce 1877 získal velkostatek Zdiby a později i statek a mlýn v Chodouni u Berouna. V letech 1879-1885 byl zemským poslancem. Zemřel 23. 11. 1885 ve věku 69 let a je pochován v rodinné hrobce ve Zdibech. Jeho manželka Marie zemřela na Smíchově dne 6. 2. 1899 ve věku 74 let a je taktéž pochována ve Zdibech.V tomto manželství se narodilo devět dětí, z toho 5 synů a 4 dcery.

Ve sládkovském řemesle pokračoval druhorozený syn Jan, který spravoval smíchovský pivovar "U čísla 1", který jeho otec založil. Podnik patřil mezi prvé závody u nás, které byly zařízeny na parní pohon. Až do první světové války měla varna kapacitu varu na 50 hl., později byla přestavěna na var 100-125 hl. Dva roky před svou smrtí, roku 1912, prodal pivovar nově ustavené společnosti smíchovských podnikatelů s názvem Občanský akciový pivovar.

Janův syn Josef, vnuk Martina Stejskala (nar. 19. 3. 1857) se roku 1891 oženil s Karlou Kašparovou a ujal se hospodářství ve Zdibech. Z tohoto manželství se narodilo pět dětí, tři synové a dvě dcery. Josef Stejskal zemřel roku 1940 a spolu s manželkou je pochován v rodinné hrobce ve Zdibech, jakož i všechny jejich děti, které prošly většinou zvratových období 20. století.

Areál zdibského panství

Osm kilometrů severně od Prahy, vpravo od silnice II/ 608 vedoucí z hlavního města, leží na ploše 3,6 hektarů rozsáhlý komplex několika budov, tvořících areál zdibského panství. Dominantou areálu je zámek, který je jmenovitou kulturní památkou a bývalý pivovar se sladovnou, stojící uprostřed dnes opět udržovaného parku s rybníkem, dále rozlehlý zámecký dvůr s hospodářskými budovami, statkem a sýpkou (jmenovitá kulturní památka), zvaný „Stejskalův dvůr“.

Od září 1875 se za 175 000 zlatých stali Martin a Marie Stejskalovi, pivovarníci ze Smíchova, vlastníky zdibského zámečku včetně polí, luk, zahrad, pastvin, lesa, pivovaru a cihelny. Dědicové pokračovali v hospodaření na zdibském statku až do roku 1948, přičemž zámek byl využíván jako rodinné sídlo. V roce 1948 byla výměra statku snížena na 50 ha, později na 31 ha. Hospodaření bylo majitelům znemožněno zabráním hospodářských budov a veškerého živého i mrtvého inventáře včetně zásob. Krátce na to byl zámek státem zkonfiskován, tři rodiny tam bydlící byly vystěhovány a polnosti dány do nuceného nájmu. Zbylý nemovitý majetek rodina pod nátlakem finančních sankcí věnovla v roce 1964 státu.

V těsném sousedství zdibského panství se nachází barokní farní kostel Povýšení sv. kříže, jmenovitá kulturní památka, s přilehlým hřbitovem a márnicí, rovněž jmenovitou kulturní památkou, na němž má rod Stejkalů svou rodinnou hrobku, která je také kulturní památkou.

Zdibský zámek, zámecký park ani Stejskalův dvůr nejsou momentálně veřejnosti přístupné. V jedné z budou areálu v současnosti funguje kamenotiskařská dílna. Majitelé areál propůjčují a zpřístupňují pouze u příležitosti konání kulturních a společenských akcí.

Tajemství zdibského panství

ZÁSTUPCE MAJITELŮ ZDIBSKÉHO ZÁMECKÉHO AREÁLU PANA MILOŠE KREJCARA JSME POŽÁDALI O ODPOVĚDI NA NĚKOLIK OTÁZEK VZTAHUJÍCÍCH SE K HISTORII A ZAJÍMAVOSTEM TOHOTO OBJEKTU.

Jakou historii má za sebou zámecký špejchar, v němž se bude výstava umění konat?
    Špejchar neboli sýpka byl součástí již panského sídla před rokem 1764, je totiž zmíněn v textové části Josefského vojenského mapování z let 1764–1767, což později dokládá mapa z roku 1777 nebo rytina z roku 1816, kde je špejchar vyobrazen v dnešní podobě. Dříve stála sýpka mimo zámecký dvůr, resp. nad ním, neboť dvůr obklopoval jen zámek. V roce 1777 byl u příležitosti komisionálního prodeje vyhotoven úřední odhad celého areálu, kde byl pivovar ohodnocen na 1000 zlatých, zámek pouze na 800 zlatých, dvůr s budovami na 1200 zlatých a sýpka na 900 zlatých. Sýpka tedy měla větší cenu než zámek. Špejchar je zděná budova, převážně z kamene, jejíž vnitřní jádro je celodřevěné. Právě zachované dřevěné jádro je nejspíše hlavním důvodem, proč je zapsaný jako kulturní památka pod číslem 2.204/4. Účel této stavby byl ve skladování obílí. V pivovaru byla rovněž sladovna, takže je možná, že sloužila i coby zásobárna sladovnického ječmene.

V průběhu dvaceti let, kdy provádíte obnovu zámeckého areálu jste objevili mnoho zvláštností a zajímavostí. Můžete některé z nich čtenářům přiblížit?
    Těch bylo mnoho a rozhodně by to byl již materiál pro zajímavou knihu, která možná i vznikne. Vždyť čtení o valníku plném komunálního odpadu pohřbeném pomocí buldozeru v zámeckém parku za němého přihlížení všudypřítomného bolševníku velkolepého nebo o likvidaci stojanu pohonných hmot v bezprostředním sousedství kulturní památky zdibského zámku nebo o čištění zámeckého rybníka plného všeho možného, včetně vojenské helmy německé i ruské, atd., by bylo určitě zajímavé. Je toho zkrátka hodně. Při této příležitosti bych alespoň zmínil něco o objektu pivovaru, který díky rozsáhlé rekonstrukci odkryl svá tajemství. Byl odkryt např. utajený prostor s původním schodištěm, který byl zazděn, překryt stropem a zasypán sutí. Po odstranění suti se objevilo schodiště s dřevěnými prošlapanými stupnicemi, po kterém se před více jak 250 lety chodilo a potom někdy od poloviny 19. století, kdy objekt pivovaru procházel modernizací, bylo dobře utajeno. Dále byla odkryta prapůvodní římsa objektu ukrytá v násypu pozdějšího zaklenutí dvorku pivovaru. Ještě v mapě z roku 1777 je patrné, že objekt měl půdorys tvaru U a teprve později, po zakrytí dvorku klenbou získal nynější čtvercový půdorys. Byly nalezeny zbytky podzemních kanálů, kterými se zásoboval pivovar vodou, dno nádrže na vodu z pískovcových desek ukryté pod násypy novodobých podlah, či odkryto topeniště a prostor bývalé varny dokumentované vypálenými či začerněnými stopami na stěnách vytěženého prostoru, či oválná nádrž na vodu vně objektu pivovaru, která sloužila pro zásobování pivovaru vodou a je vyznačená už v mapě z roku 1777. Ve vazbě na tuto nádrž je patrné i zazděné okénko v barokní obvodové zdi pivovaru, kterým šlo dřevěné koryto pro dopravu vody pro potřebu pivovaru. K zajímavostem zámeckého areálu patří, že se ze zdejšího pramene začátkem 20. století čerpala výtečná voda a lahve plněné touto "Zdibskou vodou" byly dováženy i do některých potravinářských obchodů v Praze.
    Na závěr bych zmínil perličku: za První republiky byla v objektu pivovaru umístěna četnická stanice. Četníci seděli v přízemí věže, která má dnes opět komín, který však nepamatují ani ti nejstarší pamětníci. Při započetí prací na rekonstrukci objektu došlo k propadnutí podlahy, která byla následně odstraněna. K překvapení všech bylo pod podlahou objeveno zasypané topeniště hvozdu z 2. pol. 19. století.


V jakém stádiu se v současnosti nachází rekonstrukce zámku a pivovaru?
    Pivovar je zatím mimo ohrožení, protože rekonstrukce proběhla z poloviny a tak je celkem dobře stabilizován. Horší to je se zámkem. Bylo by potřeba uvést ho alespoň do takového stavu v jakém je dnes objekt pivovaru. Bohužel nejsou peníze a řekl bych, že chybí i zájem ze strany veřejnosti na tom, aby kulturní památka obce byla obnovena.
   

Na co by se obyvatelé Zdib mohli těšit po dokončené rekonstrukci?
    Rekonstrukcí zámeckého areálu by mělo vzniknout důstojné centrum kulturního a společenského života obce. Např. v objektu pivovaru by měla být restaurace s ubytováním, v objektu zámku reprezentační prostory pro pořádání společenských akcí, ale i třeba komorních koncertů, v objektu špejcharu výstavní galerie, na ploše dvora místo pro společenské akce včetně pořádání koncertů a divadelních představení, atd. Je toho hodně k čemu by takový areál mohl sloužit. Projekt celkového využití je zpracován. Teď jde o to, jak se vize podaří naplnit. V každém případě je to úkol nad rámec možností vlastníků a bez společenské podpory to půjde jen těžko.


Lze považovat připravovanou výstavu v sýpce areálu za počátek nové éry kulturního života obce?
    To bych netvrdil. Je to však dobrý pokus něco pro to udělat. V každém případě společenský a kulturní život obce je na nulové úrovni a tak jakýkoliv pokus o nějakou kulturu má šanci na úspěch. Určitě má kultura a společenský život pozitivní vliv na život v obci i na její další rozvoj a tak snahy o vytváření takového prostředí je třeba podporovat.